Šedá kožešina: Králík domácí

Fotografie výrobku

Světlý kus - slevněný

Popis: Činěná králičí kožešina. Barva šedá s bílým bříškem, takže se přibližuje přírodní barvě divokých králíků.

Druh: Králík domácí (Oryctolagus cuniculus f. domesticus)

Použít se dá k dalšímu zpracování: na lepy čepic, rukavice, ledvinové pásy, apod.

• Šířka:
  • u předních nohou: 10-15 cm
  • u zadních nohou: 15-20 cm
• Délka: obvykle 50 cm (rozsah 40-55 cm)
• Hmotnost: (100) 150 - 250 (300) g

Historické použití: Králík se nedá použít na celou řadu historických období, protože (kromě pyrenejského ostrova) se v Evropě jedná o nepůvodní druh.

Zdomácnění králíka:
První domestikace králíků proběhla již v Římě a maximálně na území s Římským vlivem. V tomto případě se jednalo spíše o domácí chovy divokých králíků, kteří byli určeni ke konzumaci. Od druhé poloviny 16. století se už začínají objevovat také barevní králíci. Nejstarší barevní králíci (albíni) jsou dokumentováni na Tizianově obraze z roku 1530, kde je vyobrazena Madona s králíčkem. Teprve v 17. století (v Anglii) dochází k chovu králíků na kožešinu. Rozmach králíkářství v Evropě nastal v letech 1870 až 1871.
V Českých zemích se králíci chovají až v 17.-18. století.

Podrobnější a zajímavá historie (přepis):
V Evropě se králící poprvé vyskytují koncem třetihor. Později, v dobách ledových, se králíci vyskytovali pouze na jihu Evropy a v severozápadní Africe. Na svých cestách po moři je později objevili Féničané na Pyrenejském poloostrově. Nazvali je damany, které jim králíci připomínali. Poloostrov nazvali ostrovem králíků “i-saphan-im”. Římané jméno polatinizovali na “Hispania”. Ke svému latinskému jménu cuniculus (slovo iberského původu, které v překladu znamená “hrabající hlodavec”)přišli v polovině druhého stol. př. n. l. Historik Polybios ho zaznamenává na Korsice.
V prvním stol. př. n. l. Terrentius Varro mluví o Španělsku jako o vlasti králíků a popisuje leporária. Catulus nazývá o 50 let později španělsko .“zemí králíků” - Hispania cuniculosa.
Císař Hadrián nechal razit ve 2. stol. n. l. podobu králíka na stříbrné a zlaté mince. Na přelomu letopočtu byl jediný pár králíků vysazen na Mallorku. Ti se brzy přemnožili a obyvatelé požádali císaře Augusta o pomoc. Augustus poslal na Mallorku fretky a psy. Za několik měsíců však císař obyvatelům již doporučil, aby se vystěhovali a králíci osídlili do konce 2. stol. n. l. všechny ostrovy mezi Pyrenejským a Apeninským poloostrovem.