Hnědá kožešina: Králík domácí

Popis: Činěná králičí kožešina.
Barva šedohnědá - hnědá. Touto barvou se tyto kožešiny přibližují prvním domestikovaným králíkům a malinko i původní přírodní barvě divokých králíků. Jedná se o tzv. zaječí králíky.

Použití: Použít se dá k dalšímu zpracování: na lemy čepic, rukavice, ledvinové pásy, ovazy boty apod.

Druh: Králík domácí (Oryctolagus cuniculus f. domesticus)

Jakost: normální nebo nižší jakost

Činění: technicky činěná kožešina

Parametry:

• Délka bez předních noh: 40-50 cm
  
• Celková délka: 55-65 cm
  
• Šířka:
  • u předních nohou: 25-35 cm
  • u zadních nohou: 40-50 cm
• Hmotnost: cca g
• Na  jednu čepici potřebujete 1 kožešinu
• Všechny rozměry jsou orientační.

Historické použití: Králík se nedá použít na všechna historická období, protože (kromě pyrenejského ostrova) se v Evropě nejedná o původní druh. Vhodný je pro mladší období nebo pro fantasy využití.

Zdomácnění králíka:
První domestikace králíků proběhla již v Římě a maximálně na území s Římským vlivem. V tomto případě se jednalo spíše o domácí chovy divokých králíků, kteří byli určeni ke konzumaci. Od druhé poloviny 16. století se už začínají objevovat také barevní králíci. Nejstarší barevní králíci (albíni) jsou dokumentováni na Tizianově obraze z roku 1530, kde je vyobrazena Madona s králíčkem. Teprve v 17. století (v Anglii) dochází k chovu králíků na kožešinu. Rozmach králíkářství v Evropě nastal v letech 1870 až 1871.
V Českých zemích se králíci chovají až v 17.-18. století.

Podrobnější a zajímavá historie (přepis):
V Evropě se králící poprvé vyskytují koncem třetihor. Později, v dobách ledových, se králíci vyskytovali pouze na jihu Evropy a v severozápadní Africe. Na svých cestách po moři je později objevili Féničané na Pyrenejském poloostrově. Nazvali je damany, které jim králíci připomínali. Poloostrov nazvali ostrovem králíků “i-saphan-im”. Římané jméno polatinizovali na “Hispania”. Ke svému latinskému jménu cuniculus (slovo iberského původu, které v překladu znamená “hrabající hlodavec”)přišli v polovině druhého stol. př. n. l. Historik Polybios ho zaznamenává na Korsice.
V prvním stol. př. n. l. Terrentius Varro mluví o Španělsku jako o vlasti králíků a popisuje leporária. Catulus nazývá o 50 let později španělsko .“zemí králíků” - Hispania cuniculosa.
Císař Hadrián nechal razit ve 2. stol. n. l. podobu králíka na stříbrné a zlaté mince. Na přelomu letopočtu byl jediný pár králíků vysazen na Mallorku. Ti se brzy přemnožili a obyvatelé požádali císaře Augusta o pomoc. Augustus poslal na Mallorku fretky a psy. Za několik měsíců však císař obyvatelům již doporučil, aby se vystěhovali a králíci osídlili do konce 2. stol. n. l. všechny ostrovy mezi Pyrenejským a Apeninským poloostrovem.