Nejprve je nutné najít vhodnou předlohu. Muzea, archeologické publikace nebo přímo doporučení muzejníků a archeologů se rychle stávají podnětem k realizaci replik, jejichž rozměry i detaily nakonec odpovídají originálu, tak jak jej raně středověký řemeslník sám zrealizoval.

Nejprve je potřeba vytvořit z vosku model (směs parafinu, včelího vosku a dalších přísad, aby se dala dobře tvarovat, ale netála řemeslníkovi v ruce), přesně odpovídající budoucímu šperku. Všechny pohyblivé části musí být vymodelovány odděleně.

Voskové modely se jednotlivě, nebo na tzv. stromečku (modely jsou nálitky nataveny na voskový kmen) zalijí hmotou, jež je zpracováním podobná sádře, je velmi jemná a odolává vysokým teplotám. Vosk se z formy vytaví při pozvolném temperování až na teplotu zhruba poloviční než je teplota tání odlévaného kovu. Proto jsou různé vady formy, např. vzduchové bubliny, velmi nežádoucí, forma pak může například prasknout.

Kov se zcela roztaví a odstředivě nebo vakuově se v horké formě vtlačí do dutiny vzniklé po vosku.

Forma i s kovovým odlitkem se ještě teplá vhodí do studené vody, tím „sádra“ popraská a odlitek se uvolní. Z toho důvodu je forma vždy jen na jedno lití a pro další kusy je nutno zhotovit další nové formy.

Takový odlitek bývá většinou velmi kvalitní, bez švů a s poměrně hladkým povrchem. Nálitky se odříznou a zapilují, celý kus se brousí a leští až do požadovaného lesku. Pohyblivé části se snýtují a pospojují, jako například trny na přezkách.

Hotové přívěšky se navléknou na řemínky, přezky a nákončí se nýtují na opasky a brože s hotovými jehlami si zákazníci již sami připnou na kabátce a haleny tam kam jen potřebují.